Jednou z věcí, které vadí mnoha lidem na státní správě, je bezesporu její digitalizace. Všichni víme, že ta za svými možnostmi pokulhává, a to nejen co se týče komunikace s občany. Množství papíru, který je nutné archivovat, se v podstatě nezměnil, a to i přesto, že jsou v dnešní době uchovávány i v digitální podobě. Tím se zabírá nejen místo, ale také čas pracovníků. Proč tomu tak ale je? Jedním z hlavních důvodů jsou poměrně zastaralé zákony, které vznikly ještě v době, kdy byla digitalizace veřejné http://www.fnmotol.cz/o-nas/verejne-zakazky/ správy v plenkách, a její možnosti nebyly ani zdaleka takové, jako jsou v dnešní době. Veřejná správa, a zvláště pak úřady, se těmito zákony pak musí řídit, a to i přesto, že jsou v dnešní době digitálních možností v podstatě zastaralé. Požadují například již zmíněné archivace papírových dokumentů, která je v dnešní době již zbytečná.
Pak je to také neochota úředníků se novým technologiím přizpůsobit. Stačí se podívat na věkový průměr úředníků na obecních úřadech. Valná většina z nich je již starší a mají svou zavedenou rutinu, kterou příliš nechtějí měnit. Proto se novým vymoženostem poměrně značně brání, což také celé věci nepomáhá – nevyužívají často současné možnosti ani v míře, kterou jim zákon umožňuje.
Je proto pochopitelné, že jsme v digitalizaci značně pozadu, což nejen zhoršuje komunikaci s občany, ale také prodlužuje čekací lhůty jednotlivých procesů – například není možné poslat určitá rozhodnutí prostřednictvím e-mailu či datové schránky, nýbrž je potřeba, aby byly posílány v papírové podobě, což samozřejmě trvá mnohem déle. Stejně tak je tomu i v lékařství, kde stále ještě není utvořena centrální databáze, a prakticky vše se musí řešit papírovou podobu. Namísto toho, aby tak lékař jednoduše poslal například žádost specialistovi, musí ji dát pacientovi v papírové podobě, a následně ji pacient musí odnést specialistovi. A to rozhodně věci nijak neusnadňuje.
