Patřím k těm lidem, kteří moc rádi cestují. Opravdu se nedokáží představit jeden rok, že bych nikam necestovala. Protože jsem na to už zvyklá odmalička. A když mi prý byly asi dva nebo tři roky, tak jsem prý s rodiči už byla dvakrát v Chorvatsku. Je to docela skvělé, protože si také pamatuji na různé příběhy mých kamarádek, které třeba poprvé u moře byli až třeba v deseti nebo v patnácti letech. Já vím, že to je docela dlouho, ale co mají lidé dělat, když třeba na to nemají čas anebo peníze. Opravdu nejde to, aby každý si jezdil k moři na dovolenou, jak se mu zachce. Takhle to prostě nefunguje.
Samozřejmě, že mě to mrzí, že když někdo chce jet k moři na dovolenou a potom nemůže. Třeba na to nemá peníze anebo kvůli práci se tam nedostanete, a proto jsem byla rodičům velice vděčná, že mě vždycky na služební cesty brali s sebou. Moji rodiče totiž pracovali v takové práci, kde alespoň pětkrát anebo i vícekrát ročně museli jezdit na zahraniční cesty, takže mě brávali s sebou. A je to také díky tomu naučila samostatnosti. Dokázala jsem se už třeba v osmi letech sama zabavit, kde jsem třeba vydržela i sedm hodin bez rodičů. Byla jsem na to zvyklá a vůbec nikdy mi to nevadilo, takže jsem si řekla, že cestování je vlastně moje součást života.
A nyní, když už mám šestileté dítě, tak už i moje šestileté dítě bylo dvakrát v Itálii a jednou v Chorvatsku. Věřte mi, že cestování je opravdu příjemné a zábavné. To je také díky cestován, kdy také lidé poznají novou kulturu a také přírodu, stejně tak jako mé dítě, které už se vyzná v zeměpise tolik, jako kdyby bylo už v sedmé třídě. A jaké máte vzpomínky a zkušenosti s cestováním vy? Máte za sebou už hodně dovolených nebo dlouhých cest? Pokud ne, nebojte, jistě k tomu budete mít jindy víc příležitostí. Cestování člověku opravdu hodně pomůže. Když je člověk odpočatý a klidný, tak také má lepší chuť do života a je pak i výkonnější.
